V obci Mstětice (rok 1932 373 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Zelenče) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:

cihelna, 2 hostince, 2 kováři, 4 rolníci, 2 trafiky, truhlář, 2 obchody s uhlím

1964 - sloučení obcí Zeleneč, Svémyslice a Mstětice, společný místní národní výbor byl v  Zelenči

V současné době jsou Mstětice součástí obce Zeleneč , ale ne vždy to tak bylo a hlavně zde byla normální fungující prosperující statkářská obec.

 

Snažíme se nalézt nějaké původní fotografie a pohlednice.

Na druhém obrázku vlevo je náš objekt  s ještě sousednímy statky.

 

 

 

Letecký snímek z roku 1950

zde viditelné stavby které již neexistují

 

Mstětice

Historie

Mstětice byly původně statkem knížecím, z něhož za neznámých dob obdarována kapitula Boleslavská. Ve XIV. st. měly tu zboží i některé měšťanské rodiny Pražské. Roku 1369 držel jeJohlin ze Záp. R.1390 držela ve Mstěticích zboží zděděné po otci Janu Steklicovi, měšťanu Staroměststkém, Markéta, choť Staroměstského měšťana Hanuše Nenešaura, kteráž z něho obdarovala chrám sv. Michala v Opatovicích. Před válkami husitskými seděla ve Mstěticích Pražská měšťanská rodina Štuků z Pítkovic, ale dvůr o třech lánech držel od r.1418 Petr ze Mstětic, kterýž jej prodal Maršíku Neutěpalu ze Mstětic; vdova tohoto Příbka žila zde ještě r.1432. Roku 1430 pořizuje o veškerém statku svém Ondřej Štuk z Kamenice, odkázal nezletilému synu svému Prokopovi plat ve Mstěticích, a by Prokop zemřel, dětem svého bratra Johánka z Pítkovic, téhož však ještě roku postoupil Ondřej v dluhu 800 kop gr.č. Václavu Štukovi z Cholpic a Václavu z Miletína ve Mstěticích dvorů kmetcích s platem, se vším, co tu měl. R.1434 odkázala Anna, vdova Václava Štuky z Pítkovic, matka Ondřejova, zboží své ve Mstěticích, synu Johánkovi z Pítkovic, výše řečenému, a vnuku Prokopovi. Johánek brzy zemřel, zůstaviv syny Mikuláše a Petra z Pítkovic, let nemající, jichž poručníkem zřídil bratra svého Míku ze Mstětic, měšťana Novoměstského. Tento Míka měl s bratrem Johánkem zápis společně na dědictví v dskách zemských, "jakož sú naši dědové, otcové byl v držení", a pořizuje r.1458 o svém statku, odkázal polovici oběma sirotkům, polovici choti Markretě, po jejíž smrti měli též sirotkové děditi. Kněží u Matky Boží Sněžné na Novém Městě Pražském měli míti úrok jedné kopy gr.č. na dědině někdy Jarkovské vedle rybníčka, který jim ustanovil již děd jeho Míky Jan Tlesk, Markreta pak ještě měla užívati 100 gr. ročního platu na Martinovi, 2 kopy 20 gr. na Václavovi sedlácích, rybníček i kus lesa svobodného. R.1533 Duchek Zloboh ze Mstětic koupil půl lánu dědiny od Buriana Krejzlíka blíž své dědiny za 22 kop gr.míš.; byla to dědina poddanská, poněvadž platilo se z ní ročního úroku pánům Pražským 32 gr. a kopa vajec o sv. Jiří, 34 gr. a 2 slepice o sv. Havle. Pražané Staroměstští jali se však kmetcí dvory Mstětické zkupovávati a již r.1504 a 1507 koupili k obci své od Racka z Doubravy dvory kmetcí tudíž s platem za 725 kop gr.č.

Roku 1547 pokutováni byli Pražané za účastenství v odboji proti Ferdinandovi I. i ztrátou svého zboží ve Mstěticích, kteréž zpočátku přikázáno k purkrabským statkům u Brandejsa, jakkoli ještě téhož roku komora Česká navrhovala, aby bylo v Liboci za Mratín, Sedlec, Chabry a Libčeves vyměněno. Nestalo se však tak ihned, nýbrž připojeny Mstětice nejprve k panství Přerovskému a teprve r.1560 vyměněny s pannou Dorotou z Doupova, mistryní a převorkou klášterů Zderazského a Světeckého, a konventem jejím, ves celá "s dvory kmetcími, s platem, s kurmi, vejci a s jiným vším a avšelijakým příslušenstvím", za ves Holešovice. Když r.1566 klášter jeptišek Zderazských vymřel, připadly Mstětice k panství Brandejskému. Vyskytl se návrh, aby Mstětice byly od panství odprodány, ale hejtman Oppršttorf vyslovil se proti němu. Od té doby kromě dvora k Boleslavské kapitule příslušného Mstětice celé zůstávaly při panství Brandejském. Když r.1580 požár stihl ves, dostalo se jí podpory od komory České, která 6.února 1580 hejtmanu Brandejskému nařizovala, aby shlédl a podal zprávu, "jaké milosti a pomoci ze vsi Mstětic, kterýmž se dnuov nedávno pominulých škoda od ohně stala", dlužno učiniti.

Přifařeny byly vždy Mstětice k Zápům, později k Brandejsu. Školou náležely k Zápům, ale r.1904 zřídily se školu vlastní v pěkné nové budově. R.1910 otevřena již druhá třída.

Grunty

Mstětice skládaly se ke konci XVI: st. z 10 gruntů poplatných k panství Brandejskému a z jednoho, příslušného ke kapitule Boleslavské. Z rozlohy gruntů těchto jest patrné, že dvůr kapitulní vznil před vysazením vsi, ježto grunty strany Brandejské kupily se kolem něho, a sice počínala řada jejich nynějším číslem 12, načež následovaly ještě tři grunty (č.12, 14 a 15) na straně jižní. Severní stranu tvořily dva grunty (č.1 a 2), kteréž kapitulní dvůr odděloval od dalších pěti gruntův. V zápisích kapituly Boleslavské ze XVII. st. nazývají se Mstětice městýsem.

  1. Grunt purkr. č.1, nyní č.12, r.1584 o jednom lánu, r.1605 o 14 kopách záh., r.1713 o 78 str., r.1761 o 123 měřicích, s platem o sv. Jiří 2 kop 6 gr., o sv. Havle 2 kop gr.míš., držel r.1573 Pavel Holík, r.1602 Jiří Balatka, 1610 rytíř Arnold Perkloser z Losenic, rada nad appellacími, po němž ve válce třicetileté zpustl; r.1660 koupil jej od panstvíVít Haut, r.1681 následoval zeť jeho Jiří Klučina, jehož potomci na něm hospodaří a sice od r.1727 Vavřinec Klučina, po něm druhý bratr Tomáš Klučina, 1761 Jakub Klučina, 1804 Tomáš Klučina, 1839 Jan Klučina, 1858 Jan Klučina, 1898 Jan Fiala, 1906 Marie Fialová, rodem Klučinová.
  2. Grunt pukr. č.2, nyní č.13, r.1584 o půl druhém lánu, r.1625 o 30 kopách záh., r.1713 o 249 str, místo příslušných 288 str., r.1790 o 289 měřicích rustikálních a 2 měřicích dominikálních, s platem o sv. Jiří 3 kop 40 gr., o sv. Havle 3 kop 59 gr.míš., vedle 6 slepic a jedné kopy 30 vajec, držel r.1584 Duchek, 1594 Matěj Duchků, 1625 Jan Duchků, který když se r.1655 přestěhoval z Toušeně, ustoupil dvůr od lidu vojenského spálený Matěji Bílkovi. R.1677 následoval zeť Matěj Hamták, 1715 Václav Bílek, 1751 vdova Anna Bílková, 1759 Josef Bílek. R.1768 koupil jej za 2057 kop 8 gr. 4 d. míš. měšťan Novoměstský František Vlna, r.1770 Marie Anna hraběnka Vratislavová rodilá z Běšin, 1774 Josef Jáchym Vančura z Řehnic, 1778 František Řeřábek, 1786 Jan Vítův, 1790 Jan Fugera, 1810 Vilém Hlava a téhož ještě rokuJosefina Hubáčková, 1815 Václav Keller, 1816 Alois Gerber, 1817 Barbora Leitenbergrová, 1823 František Duffinger, 1827 Antonín Stich, 1831 Anna Krejčová, 1833 Jan Straub, 1835 Dominik Tuppant, 1839 Jan Knihař, načež spojen s č.11.
  3. Purkr. č.3, nyní č.14, spolu krčma svobodná od daní královských osvobozená, tudíž dvůr svobodný, o půl druhém lánu, r.1595 s 21 kopami záh., r.1713 se 123 str., r.1800 se 135 měřicemi rolí, s úrokem o sv. Jiří 2 kop 32 gr., o sv. Havle 2 kop 40 gr., 4 slepic a jedné kopy vajec. Prvý známý držitel byl Mikuláš Vzteklý, který jej r.1577 ujal odTrojana. R.1595 koupil jej Ezechiel Lopatský, měšťan Novoměstský, r.1597 Marie Valdštejnská z Martinic na Dymokuřích, kteráž kšaftovala před smrtí svou r.1608 dvůr tento koleji Jesuitské u sv. Klimenta na Starém Městě Pražském. Poněvadž paní držela ještě v Mstěticích pod panstvím kapituly Boleslavské dvůr druhý, hájil děkan Jiří Štamvosr od Jizery svého práva k dvoru tomuto, ve příčině pak gruntu a krčmy svobodné pod panstvím Brandejským ukládala komora hejtmanu zámeckému, aby podal originál závětu. Stavové darování toto zmařili, poněvadž nedostávalo se Jesuitům inkolátu. Když maličko později zřízena ve Mstěticích krčma druhá v čísle nyní 2, vylíčil hejtman Brandejský právní poměr krčmy starší: "Co se krčmy svobodné ve vsi Mstěticích … dotejče", oznamuje komoře České "zpráva se činí, kterak v též vsi Mstěticích byla jest a snad i ještě jest krčma svobodná výsadní, grunt po dolejší straně, k níž jest bejvalo rolí do 24 kop záhonů, na kterýmž se dobře poddanej živiti i pivo z pivováru Brandejskýho bráti a šenkovati mohl". R.1617 nabyla gruntu tohoto paní Marie Magdalena Trčková na Opočně rodilá z Lobkovic, 1628 Alexander Haugvic z Biskupic, 1642 Jindřich Jan Varlejch hrabě z Bubna, po něm Maxmilián hrabě z Valdštejna, 1650 Odolán Věžník z Věžník, 1657 Polexina Bzenská. Za tšěchto majitelů zůstával dvůr spálen a pust, načež paní Bzenská, nemohouc hospodařiti, prodala jej r.1668 panství za 136 kop gr. mísš. Panství prodalo jej ihned Adamu Svobodovi, i následovali: r.1670 Martin Švec, 1695 Pavel Veselý, 1701 Jan SedleckýVojtěch Všetečka, 1713 Mikuláš Loudil, 1725Vojtěch Berounský, 1728 Jan Novák, 1763 Jan Berounský, 1800 Antonín Berounský, 1815 syn Antonín Berounský, 1829 Antonín Petrášek, 1830 Frant. Pössl, 1836Antonín Chvojka, 1840 Antonín Boukal a hned Alois Pštros, který s ním spojil č.11, pouhé pozemky, které do konce XVIII. st. byly výměnkem ku gruntu č.13, a tak vznikl z čísel 11, 13 a 14 dvůr ropzsáhlý o 440 korcích, nákladně přestavěný příležitostmi hospodářskými, jejž r.1842 koupil Karel Meisner, 1849 továrník Jan Maria Mikuláš Bellot, 1881 MUDr. Emil Bellot, 1887 Alina Bellotová provd. Bambergerová, 1902Max Passer.
  4. Purkr. grunt. č.4, nyní č.15, r.1584 o lánu jednom, roku 1601 o 16 kopách záh., r.1698 o 13 kopách, r.1712 o 84 str., r.1787 o 120 měřicích, splatem o sv. Jiří 1 kopy 6 gr., o sv. Havle 1 kopy míš., 4 slepic, 1 kopy vajec, jedné husí anebo místo ní 8 hr. míš., držel r.1570 Martin Srb, přiženiv se k Markétě Matoušce, 1601 Valenta Řezáč, 1608 Adam Podohorský, 1617 Jiří Mazánek, držitel gruntu v Zápech gruntu Škopkovského a dvou chalup, zvaných Stránkou, načež ve válce třicetileté byl vypálen a zpustl. Teprve r.1660 prodal jej choť vnučky Mazánkovy Daniel Nathannael Kunštát, měšťan Novoměstský, "od mnoha let spálený a dokonce pustý"Janu z Řídka Veselému, který přijal poddanství. R.1670 následoval Adam Soukup, který 1677 grunt směnil za chalupu v Toušeni s Bartolomějem Bendou, roku 1690 uvázal se v držení Pavel Borecký, 1698 Václav Holub, který zlepšil stavení, 1717 Jan Hamták, 1713 Václav Rynda, 1743 Jan Kubánek, 1787 František Kubánek, 1813 Václav Tomášek, 1814 Josef Hájek, 1815 Petr Jakobi, 1817 Frant. Jirsa a ihned Václav Šelák, 1835 Jan Skála a ihned Jan Choděra, 1837 Pavel Dusbábek, 1839 Antonín Boukal, 1840 Alois Pštros, 1847 Jan Mařák, 1848 Josef Parthe, 1849 Krištof Gradl, 1852 Karel Limp, načež spojen s č.18.
    Úzká ulička odděluje nyní grunt tento od pěkné budovy obecné školy, která r.1905 založena. Budova byla postavena nákladem obce. Se školou v jihu sousedí novější chalupa o 21 měřicích, již prvý držel Jan Rychlý, načež následovali: 1792 Jan Rychlý, 1812 Tomáš Rychlý, 1844 Josef Rychlý, nyní Max Passer.
  5. Proti nynější škole, tvoře s č.15 úzký západní vchod do neveliké návsi, byl purkr. gr. č.5, nyní č.1, původně o půl druhém lánu, r.1595 o 17 kopách záh., r.1686 o 16 kopách, r.1713 84 str. místo příslušných 96 str., r.1796 se 149 měřicemi, s platem o sv. Jiří 2 kop 2 gr., o sv. Havle 2 kop 17 gr., slepic 4, vajec 30, držel Jan Kaše, 1583 Havel Duchkův, 1595 Petr Hovězí, 1600 Říha Benešů, po němž statek zpuštěný ujal r.1610Jan Saně; syn jeho Václav Saně r.1658 propuštěn pod právo města Brandejsa, načež grunt prodán Jakubu Štěpánovi. R.1675 držel jej Jan Micka a zůstavil synu Faltinu nebo Valentinu Mickovi, jemuž vyhořel a spáleniště prodáno Jiřímu Kuklíkovi. Ten grunt přestavěl nákladněji o dvojí podlaze, jakož se ještě dnes patřuje. R.1708 koupil jejMatěj Šlapák, 1715 Jiří Hažbant, 1716 Jan Uzel, i následovali r.1758 Jan Uzel, 1803Prokop Uzel, 1828 František Uzel, 1878 František Židlický, 1894 Alois Eisler, který jej spojil s někdejším dvorem kapitulním č.18.
  6. Severněji sousedí s gruntem tímto městiště někdejšího purkrechtnícho gruntu č.9, nyní č.2. Grunt tento byl r.1584 o 2 kopách 30 záhonů rolí, r.1713 o 10 str. Původně platilo se z něho dvakrát v rok po 33 gr., slepice 2, vajec 10. Před r.1600 zřídil v něm prvý známý majitel (od r.1578) Cyprián Roudnický z Mydlováru krčmu. R.1610 zkoupil podíly od bratří a sester Friedrich Roudnický z Mydlováru, načež následovali r.1623 Jan Bračický. Grunt ve válce třicetileté ohněm zpustlý ujal r.1658 Jan Bílek, 1677 Matěj Hamták, 1687 Tomáš Táta a r.1682 koupila jej obec, načež zůstal obecní krčmou až do r.1714. Tehdy koupil krčmu i grunt Vilém Svoboda ze Svémyslic a odevzdal ji r.1721 synu Antonínu. R.1726 koupil vše Tomáš Ledecký, následovali po něm r.1746 Tomáš Ledecký, r.1786 opět Tomáš Ledecký, načež spojen s č.18.
    Tomáš Ledecký oddělil r.1785 od gruntu chalupu o 13 měřicích, nyní č.8, pro synaTomáš Ledeckého, po němž následovali r.1810 Jan Ledecký, 1837 Karel Kratochvíl, 1837 Václav Ledecký, 1853 František Klučina, 1882 Karel Kratochvíl, 1908 Mojmír Kratochvíl.
  7. Statný a nákladný dvůr č.18 jest někdejší emfyteutisovaný dvůr pod panstvím kapituly Boleslavské, s nímž nyní spojeno i č.3; č.18 jest dvůr sám, č.3 byla vinopalna, kovárna a masný krám. Dvůr měl původně 35 kop záh. a louku za městem Brandejsem, kdež slove "pod Světicí". Platilo se z něho kapitule úroku jednou v rok 4 kopy, za podělky a roboty 20 kop, z louky 4 kopy a děkanu Brandejskému 4 kopy gr. míš. desítku. Jako při druhých gruntech Mstětických, tak i u tohoto za války třicetileté zůstalo mnoho půdy neoseto a místo původních 35 kop při katastrování z r.1713 shledáno toliko 24 kop záh. rolí, z kterýchž "oznámený držitel gruntu od královské berně zemský peněžitou kontribuci pro sebe sám odvádí"; nad to spojeno s ním 12 str. k panství Brandejskému poplatných. Tehdejší majitel dvora Václav Michal Rybář stěžoval si u revisitační komisse stavovské, že platil daň z 210 str., jakkoli užívalů toliko 144 str.; 66 str. ode dvora jeho měli prý císařští poddaní tudíž, což se však se skutečností nesrovnávalo, nebo z úředních zpráv současných plyne, že i ke gruntům k Brandejsu příslušnýcm náležívalo více rolí než kolik tehdy držitelé skutečně osívali. Emfyteutisován byl dvůr tento již před polovicí VXI: stol. Kapitula dala si nahraditi panství své ročním úrokem, právo páliti víno pálené a výseku masa majiteli dvora zůstalo. Dvůr sice řídil se stále, až do konce patrimoniální správy, pravomoci kapituly, již při každém převodu dostávalo se platu 700 zl., laudemiem zvaného, byla ale pokládán za dvůr svobodný -Mstěticer Freierhof v katastru z r.1713 - a držitelé jeho za "královské svobodníky". Kapitulní statek byl sice časem počítán do kraje Boleslavského, ale dvůr Mstětický příslušel vždy do kraje Kouřimského a mel i vlastní purkrechtní knihu dodnes zachovanou.
    Prvým známým držitelem emfyteutisovaného dvora tohoto byla paní Marie Valdštejnská z Martinic, jíž náležela ve Mstěticích i svobodná krčma, výše řečená. Paní závětem svým odkázala Jesuitům Staroměstským i dvůr tento, k čemuž dal děkan Boleslavský jménem kapituly svolení. Ale proti závětu podal odpor probošt Václav Albín z Helfenburka, popíraje děkanu jakéhokoli poráva ve příčině změn zboží kapitulního. Jesuité bránili se a dotazovali, že paní Vladštejnská nejednala proti zřízení zemskému, nepořizujíc o statku dědičném, nýbrž toliko šosovním, a majíc k závětu svolení děkana, který dle smlouvy z r.1544 měl ius administrationis zboží kapitulního a v sídle kapitulním stále přebýval. Paní prý nevyňala dvůr z panství kapituly, nýbrž postoupila jej Jesuitům v držení, jak jej sama měla. Talé děkan Štamvosr hájil proti Jesuitům právo kapituly, namítaje ve svém podání ze dne 6.března 1606, že zesnulá paní Valdštejnská měla ve Mstěticích dva dvory, jeden na gruntech císařských, druhý na kapitulních, on pak. děkan, že jsa na ten čas toho gruntu vrchností, že ho ujímá se vším příslušenstvím podle obdarování kapituly a stvrzení jejich skrze císaře Rudolfa II. Děkan právo kapituly proti Jesuitům uhájil a nástupce jeho Zachariáš Cruciger prodal dvůr Maxmiliánovu Šolcovi z Heydrštorfa, od jehož vdovy koupil jej r.1613 Jáchym Kliks z Kliksu, načež až dlouho do XVIII. st. zván Kliksovským neb i Klikšovským. Roku 1620 ujal po Jáchymu Kliksovi dvůr Jan Novotný, nevybýval ale povinnosti a r.1631 z něho odešel. Tu ujal jej děkan Bílek a zastavil znovu Kliksovi. Ten r.1641 odstoupil jej dceři Elišce Filnové za 1135 kop gr. míš., ta pak jej zůstavila dceři Marii Veronice Kotvicce. R.1653 od paní Kotvicky vyplatil jej zpět probošt Roder a jal se jej přímo vzdělávati jako kapitulní dvůr poplužní. Poněvadž však byl dvůr vzdálen a lidí robotních po roce nebylo, prodán r.1686 purkrabí panství Brandejského, Janu Jaroslavu Mezleckému. R.1693 koupil jej Jan Arnošt Karkoš, správce panství Kounického, r.1697 Václav František Prax z Perntálu, r.1699 Rosalie Helena Cerhová, rodilá Mařanka Bohdanecká, choť purkrabí panství Brandejského, od jejíhož chotě Jana Václava Cerhy r.1708 koupil "dvůr podací, v městýs Mstěticích ležící a kapitole Staroboleslavský k děkanství přináležející"Václav Michal Rybář, měšťan Starého Města Pražského a mlynář podzámecký v Brandejse, za 2246 zl 40 kr. Dvůr před tím Cerhovi vyhořev, nebyl ještě dostavěn, ale Rybář jej nákladně dokončil, již však r.1714 prodalSamuelu Liboriu Didaktovi purkrabí Jirenskému a mešťanu Brandejskému, za 2900 zl. R.1717 koupil tento dvůr František Antonín svobodný pán z Gastheimbu za 3500 zl. a zůstavil jej r.1727 svému synu Janu Danielu. R.1729 koupila jej Anna Barbora Dohalská z Dohalic, zasnoubená Rašínová z Rýzmburka, za 4500 zl., r.1738 Jan Antonín Haugvic z Biskupic za 5500 zhl., po němž dědil r.1740 Norbert František Haugvic z Biskupic a prodal r.1744 Janu Karlovi z Furtenburka za 6100 zl. R.1746 následoval Josef Antonín z Furtenberka, který dvůr r.1765 prodal Vavřinci Rauchoviza 7400 zl., ten pak opět r.1768 Františku Vlnovi, měšťanu Staroměstskému za 8960 zl., který současně koupil i dvůr nyní č.13. V katastru z r.1751 jmenuje se "Hoff im Dorff Msstieticz unter die Altbunzlauer Dechant-Jurisdiktion geherig" se 144 str. 2 věrt. polí a 4 str. 4 věrt. luk Vlna držel oba dvory jen krátkou dobu a r.1771 prodal dvůr pod panstvím kapitulním s vinopalnou i masným krámem za 6750 zl. Václavu Pervolfovi, ten pak opět r.1788 Františku Antonínu Kellermannovi. R.1802 koupila dvůr Anna Jeřábková a prodala ihned za 16200 zl. Josefu Streckovi, ještě však téhož roku koupil jej Josef rytíř Puteani a prodal r.1804 Marii Františce svob. paní Údrcké z Údrče, rodilé Sanchez d'Ortigosa, za 29000 zl. R.1805 koupila jej Marie Anna Stehrová, rodilá Lankišová z Horniců, která držela i grunt nyní č.12, ale r.1808 koupil v dražbě dvůr č.18 Jakub Veith. R.1811 prodán dvůr za 16000 zl. v.m. nebo za 80000 zl. v bankocetlích Josefu Bubníkovi, který s ním trvale sloučil grunt č.2, r.1815 drželů jejFerdinand Čapek, r.1819 Leopold hrabě Schirnding, který opětdržel i sousední grunt č.2, r.1829 Tekla Čapková, r.1836 Ignát Novotný, r.1850 Vilémina Tuskanyová a Marie Prokůpková, r.1852 Karel Limp, jenž připojil k němu pozemky od č.21 (68 měřic) a opd č.22 (62 měřic), takže vedle 12 str., k Brandejsu poplatných, spojena byla se dvorem již čísla 2, 3, 6, 15, 19, 21 a 22. Limp vystavěl nákladný dům jednopatrový s pohodlnou a rozsáhlou příležitostí hospodářskou, při čemž čísla 2, 3 a 22 se dvorem i stavebně splynula, a zřídil v něm i lihovar, čímž nabyl dvůr rázu velkostatku. R.1880 koupili jej Edmund, Karel a Alois Eislerové, r.1900 Max Passer.
  8. Grunt purkr. č.6, po spojení někdejší krčmy se dvorem č.18, obdržel č.2. R. 1584 byl o půl druhém lánu dědiny, r.1615 o 24 kopách záh., r.1713 o 138 str. místo přílsušných a berní povinných 144, r.1803 o 161 měřicích, když bylo od něho odděleno 60 měřic k č.22, s platem 2 kop 32 gr. o sv. Jiří, 2 kop 40 gr. o sv. Havle a dvou slepic, položen byl v rohu, mezi č.1 a 18, podle silnice nynější, kdež stodoly ještě naň upomínají. Nejstarší známý hospodář byl Vondra Novák, k jehož vdově Johanně přiženil se r.1574 Bureš Vudina, 1602 koupil jej Šebestián Vavák Líbeznický, 1615 Jiří Jirmus, po němž slul dlouho Jirmusovským nebo Jirmovským, 1617 Adam Čáslavský, 1662 Faltin Micka, 1679 Jan Jiří Micka, který r.1682 sběhl, načež ujal jej opět Faltin Micka, po něm Jan Votýpka, 1713 Pavel Bortecký, 1719 Josef Ledecký, 1757 Josef Novák, 1777 Václav Ledecký; 1803 koupil jej František Weinacht za 18000 zl., r.1804 Marie Anna Stehrová, 1806 František Zehrer, 1807 Josef Bláha a ihned Josef Veselý, 1810 Václav Eichmüller, 1811 Josef Bubník, kterýž jej trvale spojil se dvorem č.18.
  9. Největší usedlostí Mstětickou býval poplatný dvůr purkr. č.7, nyní rozdělený v č.4, 5 a 19, r.1584 o čtyřech lánech dědin, r.1660 o 47 kopách záh., r.1713 o 249 str. místo příslušných 288, s platem dvakráte v rok po 6 kopách gr. míš., 6 slepic a 2 kop vajec. Prvý známý majitel jeho byl Mikuláš Vachtl z Pantenova, jehož vdovou Sabinou Tamchynovou z Panetnova na místě sirotků prodán r.1591 Václavu Bukačovi. R.1604 koupil jej Arnold Perkloser z Losenic za 1015 kop gr. č., ale již před bitvou Bělohorskou, "dávných let před ohavnou rebelií", zůstával bez hospodáře a byl na stavení dokonce zkažen. R.1632 nařizoval Ferinand II., aby byl za 1332 kop gr. míš. ropuštěn Šebestiánu Zächerovi, ale sotva se tak stalo, neboť r.1660 koupil jej od panství Jiřík Fatras spustlý za 466 kop 20 gr. č. R.1674 následoval syn Jakub Fatras, 1703 Matěj Fatras jinak Šverák, 1721 Tomáš Ledecký, 1736 Václav Ledecký, kterýž jej rozdělil ve dva grunty po 24 kopách záh. a oba prodal. Jeden z nich, nyní č.4, koupil Václav Holub a po něm následovali r.1769 Tomáš Holub, kterýž jej opět rozdělil. Grunt č.4, při němž zůstalo 152 měřic, dal r.1799 synu Františkovi, po němž následovali r.1815Václav Holub, r.1849 Jan Holub, 1890 František Zalabák, 1908 Jan Zalabák.
    Grunt oddělený, č.19, o 78 měřicích obdržel r.1799 druhý syn Václav Holub, r.1836Jan Holub, r.1839 Václav Holub, r.1846 Karel Pštros, který jej trvale spojil s č.15.
    Druhý grunt, nyní č.5, koupil r.1736 Tomáš Janda, 1758 Matěj Polák. R.1762 ujal jejFrantišek Janda, 1763 Jiří Jelínek, 1767 Jan Zahradník (kterýž odděliv od něho pod č.21 68 měřic a r.1785 pod č.6 43 měřic, držel 152 měřic), r.1801 František Zahradník, 1816 Anna Zahradníková, 1833 František Zalabák, 1866 František Zalabák, 1895 Jan Zalabák.
  10. Purkr. grunt č.8, nyní č.7, r.1584 o půl druhém lánu dědiny, r.1599 o 20 kopách záh., 1688 21 kop 30 záh., r.1713 o 626 str. místo příslušných 129, r.1758 o 177 měřicích, r.1800 207 měř., s úrokem o sv. Jiří 2 kop, o sv. Havle 2 kop 22 gr., 8 slepic a 2 kop vajec, nad to o sv. Jiří "za beranec" 12 gr., držel od r.1578 Cyprián Roudnický z Mydlováru, 1599 koupil jej od páně Cypriánovy vdovy Evy a dítek Anny, Kateřiny, Friedricha, Bohuslava a Matěje Roudnických z Mydlováru Václav Cukr z Tamfelda za 350 kop gr. č. (= 700 kop gr. míš.). R.1601 ujalůa jej matka Václava Cukra Anna z Mydlováru, 1609 Havel Holub, 1609 syn Daniel, 1624 Marek sládek, za něhož od vojáků byl spálen, r.1634 Václav Sobek, měšťan Nového Města pražského, 1624Martin Šmalcíř, 1681 Jiří Kuklík, 1688 Václav Šmalcíř, 1716 Tomáš Šmalcíř, 1794Tomáš Šmalcíř, 1800 Josef Kostelecký, 1830 Kateřina Kratochvílová, 1834 Václav Kratochvíl, 1873 Karel Kratiochvíl, 1908 Mojmír Kratochvíl.
  11. Grunt purkr. č.10, nyní č.9, r.1584 o dvou lánech dědiny, 1674 o 18 kopách záh., r.1708 o 17 kopách, r.1713 o 100 str., místo příslušných 114, r.1758 o 171 měřicích s platem o sv. Jiří 2 kop 12 gr., o sv. Havle 2 kop 20 gr., držel Vít Špička, 1655 Václav Chvojka, který jej zpustošený znova vyzdvihl, 1674 Matěj Černý, 1686 Jakub Cavrnoch, 1708 Václav Vítů, 1758 Jan Vítů, 1811 František Vítů, a ihned František Ulrich, 1812 Jan Funda, 1827 Frant. Jabůrek, 1828 Václav Pštros, 1831 Gustav Lindner, 1833 Josef Korš svob. pán z Dobce, 1839 August a Vilém Sailerové, 1846Alois Krása, 1906 Max Passer.
  12. Z menších živností, vzniklých ke konci XVIII. st. s oddělením od větších anebo emfyteutiyováním pozemků dominikálních, jest č.10 o 21 měřicích, ve vlastním omezení při cestě do Čelákovic a u rybníčka, jež sám prvý držel Josef Malík, po něm r.1799 František Malík, 1803 Jiří Svoboda, 1805 Josef Junek, 1810 Jan Beneš, 1826Adam Hauk, 1842 Karel Stibingr, 1843 Josef Králík, 1860 Václav Verner, 1861František Klučina, 1882 Karel Kratochvíl, 1905 Mojmír Kratochvíl. Na rustikální půdě, od č.15 oddělené, postavil Jan Kubánek domek bez polí č.20, i následovali po něm r.1794 Josef Kubánek, 1817 Josef Kubánek, 1827 Marie Holubová, 1828 Josef Soukup, 1872 Čeněk Bodlák, 1892 Jan Zalabák, 1896 Frant. Zalabák.

Užitečná literatura (regionální i všeobecně historická)

Regionální se zaměřením na Brandýsko a severovýchodní část Prahy

  • Burda Michal - Zápy, Ostrov, Stránka na potocích času, OÚ Zápy 2002
  • Čadilová Olga - Praha – Kbely a okolí, Maroli 2006
  • Dubovský Aleš - Z historie Kroměříže, místní část Těšnovice, Trávník, Saša A. Michajlovič
  • Dubovský Aleš - Kostelany a okolí, OÚ Kostelany 1998
  • Ekert František - Farní osada Kojetická, vlastním nákladem, Praha 1881
  • Filip František - Vinoř od minulosti k dnešku 1088-2002, MÚ Praha-Vinoř, 2004
  • Háš J., Tovačovský J. - Genealogie Nosticů z Nostic, Klub pro českou genealogii a heraldiku 2002
  • Honejsek Václav - Z dějin nepatrné české vesnice, Kojetice, nákladem vlastním 1894
  • Charvát Josef - Farní osada Velké Čakovice, Praha 1902
  • Kneidl František - Paměti škol okresu Karlínského, c.k. okresní školní rada v Karlíně, 1898
  • Koblasa Pavel - Czerninové z Chudenic, Historicko-vlastivědný spolek v Česckých Budějovicích 2000
  • Krákorová J., Řeháková R., Švéda J. - Čakovice, Miškovice a Třeboradice, Ivo Železný 2005
  • Králík Jan - Lázně Toušeň v listinách a kronikách, OÚ Lázně Toušeň 2002
  • Kraťoch Jan - Kroměříž, město a okolí, Národohospodářská propagace Č.S.R. v Brně,
  • Lauermannová Marie - 720 let Štítů 1278-1998, MÚ Štíty 1998
  • Naše Polabí I.-XII., Okresní osvětový sbor a učitelstvo okresu Brandýského 1923-1934
  • Pátík Alois - Žalkovice vzpomínají, OÚ Žalkovice 1997
  • Petráň Josef - Příběh Ouběnic, NLN 2001
  • Pekař Josef - Kniha o Kosti, Československý spisovatel, 1970
  • Peřinka František Vácslav - Kroměřížský okres, Jiří Rotschedl 2002
  • Podlaha A. - Soupis památek v politickém okresu Českobrodském, Archaelogická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1907
  • Podlaha A., Šitler E. - Soupis památek v politické okresu Karlínském, Archaelogická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1901
  • Poklady kostelní věže ve Štítech, MÚ Štíty 1997
  • Prášek J.V. - Brandejs nad Labem, město, panství i okres I.-III. díl, Samosprávný fond okresu Brandejského 1913
  • Řezníček Jan - Moravská a slezské urbáře, Odbor archivní správy MVČR, Praha 2002
  • Střecha Aleš - Dřevčice 950 let první zmínky, OÚ Dřevčice 2002
  • Střecha A., Očenášková E. - Podolanka, OÚ Podolanka 2002
  • Šnaiberk Miroslav - Putování brandýskou historií, vlastním nákladem autora, 2005
  • Špaček J., Skružný L. - Kříže, Boží muka, kapličky a jiné drobné historické stavby a plastiky v Čelákovicích a jejich okolí, Městké muzeum v Čelákovicích
  • Třebízský V.B. - Paměti Jiřího Vácslava Paroubka, někdy vikáře a faráře v Líbeznicích (1740-1774), Sborník historický, ročník II, 1884
  • Úlovec Jiří - Tvrz ba zámek Odolena Voda, Vlastivědná knihovnička SPS, Sv. 7, Praha 1998
  • Vavák F.J. - Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770-1816, Jindřich Skopec 1910
  • Volf M. - Brandýské panství na sklonku patrimoniálního období, Středočeský sborník historický, 1970, str. 55-64
  • Žemlík L., Trávníčková Z. - Z obecních kronik Zlobice, Bojanovice, OÚ Zlobice 2000

Osobnosti

Benda Jan (*1682 Mstětice +1757), hudebník

Rod Bendových je dynastie hudebníků a skladatelů. Základ rodu tvoří rodina českých hudebníků, která téměř celá v 18. století emigrovala do Pruska. Potomci rodu pak působili v Německu, kde dodnes žijí. Rod Bendů je spolu s Bachovou rodinou příkladem dlouhodobého předávání hudebního nadání dalším generacím.

Od 19. století je známa hudebnická rodina, působící pod shodným jménem Benda. Jde zřejmě o potomky Josepha Bendixe, který žil na konci 18. století ve Slezsku. Od 19. století jsou v této rodině četní výkonní hudebníci a hudební pedagogové. Na evropských hudebních pódiích dnes vystupuje řada příslušníků této rodiny nesoucí jméno Benda.
(The Benda Musicians nebo Benda Trio či Duo Benda). S českou rodinou Bendů je spojuje pouze láska k barokní a klasické hudbě. [1]

Jan Benda (25. května 1682, Mstětice4. října 1757, Nowawes u Postupimi), tkadlec a vesnický muzikant.

Jan Benda se vyučil tkalcem bílého plátna. Oženil se 30. 5. 1706 ve St. Boleslavi s Dorotou rozenou Brixiovou (1686-1762), dcerou kantora ze Dřís. Rodina se usídlila v Benátkách nad Jizerou (část Staré Benátky), kde se Jan Jiří stal starším tkalcovského cechu. Byl hráčem na cimbál, hoboj a šalmaj a jako vesnický muzikant byl známý v celém okolí.

Dorota a Jan měli celkem deset dětí, dospělého věku se jich dožilo sedm.
U pěti z nich se projevilo mimořádné hudební nadání.

  • František (22.11.1709 – 7.3.1786), houslový virtuos, skladatel
  • Jan Jiří (30.8.1713 - 1752), houslista a skladatel
  • Jiří Antonín (30.6.1722 – 6.11.1795), skladatel
  • Josef (7.5.1724 - 22.2.1804), houslista a kapelník
  • Anna Františka (26.5.1728 – 15.10.1781), operní pěvkyně

Otec dokázal rozpoznat hudební nadání svých dětí. Františkovi, který jako dítě byl výborným zpěvákem, umožnil další školení v Praze. Jiřímu Antonínovi zajistil studia na piaristické škole v Kosmonosích a na gymnasiu v Jičíně.

Nejstarší František se stal houslistou ve dvorní kapele pruského krále Fridricha II. Velikého, který v roce 1742 umožnil zbytku Bendovy rodiny přesídlení do Pruska. Jan Jiří s manželkou Dorotou a synem Viktorinem se usadili v nově budované kolonii přadláků a tkalců Nowawes u Postupimi, kde jim František koupil pozemek a nechal postavit dům. Otec Benda a Viktorin zde pracovali jako tkalci. Ostatní členové rodiny byli profesionálními hudebníky. Manželé Bendovi se v novém domku dožili také 50. výročí své svatby. Za rok poté Jan Jiří Benda zemřel.

Marek František, ak. architekt (*1905 Mstětice +1995 Praha), architekt, výtvarník

Železniční neštěstí 1919

Krátce po 1. světové válce6. prosince 1919, došlo mezi stanicemi Mstětice (tehdy nesla název Mstětice-Lázně Ostrov) a Čelákovice k tragické dopravní nehodě, která si vyžádala 4 oběti na životech a 45 těžce a 59 lehce zraněných.

Zzdroj. http://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/stenprot/096schuz/s096002.htm

 

Ministr železnic dr. Franke: Vážené Národní shromáždění!

S hlubokým zármutkem podávám zprávu o neštěstí, způsobeném srážkou vlaků u Čelakovic, jež si vyžádala řadu těžkých obětí. Těchto nešťastných obětí vzpomínám s hlubokým pohnutím a vyslovuji jménem svým a jménem celé železniční správy všem postiženým upřímnou soustrast.

Podstata neštěstí byla následující:

Dne 6. prosince t. r. v 5 hodin 37 minut večer srazil se v km 9.260 trati Praha-Lysá, mezi stanicemi Čelakovice a Mstětice-Lázně Ostrov, zrychlený osobní vlak č. 15, jedoucí z Lysé do Prahy, s osobním vlakem č. 418, vyjíždějícím ve 4 hodiny 23 minut odpoledne z Prahy, Denisova nádraží.

Všeobecné poměry dopravní, zejména ale poměry směrové i spádové, jsou na trati mezi Mstěticemi a Čelakovicemi velmi nevýhodné a schopny, aby v případech nepravidelností situaci dopravní ještě stížily.

Srážka stala se následovně:

Křižování obou jmenovaných vlaků na této jednokolejné trati děje se dle jízdního řádu pravidelně ve stanici Mstěticích. Vzhledem k tomu, že vlak č. 15 byl opozděn o 27 minut a vlak č. 418 o 20 minut, přeložil dle platných předpisů výpravčí vlaků Teplý ve Mstěticích křižování do stanice čelakovické po vzájemné dohodě s tamějším výpravčím Tschaudrem v 5 hodin 08 minut odpol. Na to vyrozuměl Tschauder stanici Lysou, aby vlak č. 15, pravidelně v Čelakovicích projíždějící, v Čelakovicích zastavil.

Vlak č. 418 přibyl v 5 hodin 31 minut večer, t. j. se zpožděním 25 minut do stanice Mstětice-Lázně ostrov a byl ve smyslu přeloženého křižování v 5 hod. 32 minut expedován výpravčím vlaků z této stanice do Čelakovic. Zvonková návěst pro jízdu tohoto vlaku byla dána. Ohledně času a pozorování této návěsti na jednotlivých služebních místech se udání neshodují a koná se v té příčině podrobné šetření, jehož výsledek vnese do této věci náležitého světla.

Tuto zvonkovou návěst neslyšel také výpravčí vlaku ve stanici Čelakovice a pokládal to za znamení, že vlak č. 418 utrpěl nové opozdění. Poněvadž se mezi tím vlak č. 15 stanici čelakovické již blížil, rozhodl se výpravčí vlaků přeložiti křižování vlaků 418 a 15 opětně do Mstětic, aby tak předešel většímu opozdění vlaku č. 15. Na základě tohoto rozhodnutí dal do Mstětic telegram tohoto znění: Vlak č. 15 hned zde, křižuje s vlakem 418 ve Mstěticích."

Jelikož vlak č. 418 několik minut před tím ve skutečnosti ze Mstětic byl již odjel, měl výpravčí vlaků Teplý za to, že se může jednati pouze o křižování vlaku č. 15 se strojovým vlakem č. 418/II díl, jenž náhodou tohoto dne byl zaveden. A proto dal souhlas touto depeší: "Vlak 15 křižuje s vlakem 418/II ve Mstěticích, souhlasím."

Výpravčí Tschauder osudně přehlédl, že obdržený souhlas platí pro II. díl vlaku č. 418, spokojil se rozhodujícím slovem "souhlasím", vypravil v 5 hodin 35 minut vlak č. 15 ze stanice Čelakovice a tím byla zaviněna srážka, nastalá v 5 hodin 37 minut večer v bezprostřední blízkosti stanice Čelakovice. Vyšetřováním zjistí se, pokud a v jaké míře jsou spoluvinni ještě ostatní zřízenci, kteří byli na nehodě súčastněni.

Při srážce vyšinuly se oba stroje a byly značně poškozeny. Služební vůz vlaku č. 418 byl napříč vyhozen z kolejí a částečně poškozen. Za ním následující poštovní vůz a osobní vůz III. třídy byly rozbity. Ostatní vozy vlaku č. 418 zůstaly nepoškozeny. U vlaku č. 15 poškozen jen služební vůz tím, že vražen do něho tendr.

Následkem této srážky byla přerušena veškerá doprava na této trati až do 12 hodin v noci, kdy vlakem č. 420 přestupováním na místě nehody byla doprava osobních vlaků zase zavedena. Rychlovlaky vedeny byly přes Vysočany-Všetaty-Lysou.

Aby mohly býti co nejdříve vypraveny pomocné vlaky k ošetření raněných, bylo použito souprav vlaku č. 136 a 137, jež následkem nehody ve Mstěticích a v Lysé uvázly. Pánové, podtrhuji tuto okolnost, protože první pomocné vlaky byly utvořeny z těchto dvou osobních vlaků. První pomocný vlak se zraněnými odejel již v 6 hodin 45 minut večer z místa nehody směrem k Nymburku, následující pomocný vlak za hodinu na to směrem ke Praze. Oba vlaky odvezly všechny těžce zraněné a velkou část lehce zraněných. (Posl. Johanis: Zastavoval ten pražský vlak na každé stanici zpátky? Jest to pravda, co noviny přinesly?) Prosím, já k tomu přijdu. Dík obětavosti lékařů z Čelakovic, Brandýsa, Nymburka a Lysé, kteří se v krátkosti po nehodě dostavili v dostatečném počtu na místo katastrofy a za svízelných poměrů předsevzali prvé ošetření zraněných, mohla býti většina zraněných ještě před odjezdem pomocných vlaků ošetřena a obvázána. Pohotovosti a horlivé činnosti lékařů, kteří pod vedením šéf-lékaře ministerstva železnic dra Šuberta prováděli pomocnou akci, podařilo se zmírniti utrpení postižených velkou měrou. S upřímnou vděčností uvádím zde tento případ ušlechtilého chápání povinnosti, jehož jsem byl sám na místě svědkem.

K další pomoci vypraven byl z Prahy Denisova nádraží pomocný vlak s lékaři, dělníky a pomůckami v 7 hodin 27 minut večer. Tento vlak přibíral ve všech stanicích pomocný personál a pomůcky a dospěl na místo nehody v 8 hod. 45 min. Část lékařů přestoupila ve Mstěticích z tohoto vlaku do pomocného vlaku, jenž tam byl právě se zraněnými dojel a ku Praze odjížděl. To jest ten první mstětický vlak. (Posl. Sechtr: To není pravda, pane ministře! Já jsem tam byl!) To jest úředně zjištěno! (Posl. Sechtr: V 9 hodin jsme byli ještě tam ve Mstěticích. Já jsem v tom vlaku seděl a žádný vlak ke Praze před námi nejel. To bylo v 9 hodin!) To jsou úřední data!

Mimo to byl vypraven pomocný vlak z Nymburka v 7 hod. 2 min. večer, jenž dojel na místo nehody v 8 hodin. Z Vršovic-Nuslí odjel pomocný vlak v 8 hodin 45 minut večer a přijel po 11. hod. v noci na místo.

Vypravení pomocných vlaků z Prahy a z Vršovic-Nuslí setkalo se s obtížemi, protože se v sobotu odpoledne v dílnách ani na trati nepracuje a svolání personálu vyžadovalo delší doby.

Trať byla uvolněna 7. t. m. v 11 hod. 50 minut v noci v celém rozsahu.

Následkem poranění zemřely dosud 4 osoby, z těch 1 železniční zřízenec. Vážná zranění utrpělo 45 osob, z těch 6 železničních zřízenců. Lehčeji bylo zraněno 59 osob.

Státní návladnictvo nařídilo zatčení výpravčího Tschaudra v Čelakovicích.

Aniž se předbíhá soudnímu šetření, možno míti za to, že toto zarmucující neštěstí nebylo přivoděno ani nějakým opomenutím železniční správy, ani bezstarostností a nedbalostí súčastněných zřízenců, jako spíše překotným jednáním a nerozmyslnou snahou, jízdu vlaku č. 15 co nejvíce urychliti. (Posl. Pelikán: Paušální napadání a znepokojování výpravčích, pane Merto! Ostré výnosy!) Že tato snaha setkala se s výsledkem tak politováníhodným, zavinil chvat a vylíčené již nedopatření při dotyčné disposici. Pokud snad nedočkavost a zasahování cestujícího obecenstva vykonaly nepříznivý vliv na klid a rozvahu dotyčného dopravníka, zjistí se taktéž šetřením. Jest možno však poukázati na známou skutečnost, že část obecenstva zvykla si vykonávati na dopravníky nepřípustný nátlak právě na trati Praha-Lysá, jejíž prostředky republikou po bývalé správě přejaté naprosto nedosahují významu, jakého nabyla tato trať po převratu.

Já, velectění pánové, poukazuji na to, že příslušné akty z ministerstva železnic šly již, a sice první akt dne 24. července ředitelství státních drah v Praze, předmět: Zřízení nové vozové linky a telefonní linky na trati Praha-Lysá, druhý akt dne 7. září: Nepřístojnosti na trati bývalé severozápadní dráhy, a třetí akt dne 19. září, týkající se hlásek, t. j. ohlašovacích míst na trati Lysá-Praha.

Nutná doplnění železničního zařízení na této trati byla ministerstvem v čas uvažována a zařízena, pokud provedení bylo lze ihned vzíti do rukou, jako při zařízení telefonu a druhé telegrafní linie, pro které také potřebné kredity byly uděleny.

Provedení zdrželo se jen nedostatkem vodivého materiálu, kdežto telefonní přístroje jsou již namontovány. Provedení druhé koleje se s energií sleduje. Já poukazuji k tomu, že v dopravním výboru již před 14 dny jsem dal svým zástupcem oznámiti, že stavba druhé koleje na trati Praha-Lysá byla vložena do investičního programu. Zatím zřizují se hlásky (ohlašovatelny mezi stanicemi).

Správa železniční, jako vždy, tak i v tomto případě neomezí se na pouhé vyšetření příčin nehody, nýbrž použije získaných poznatků k tomu, aby pracovala všemi dosažitelnými prostředky za zvýšením bezpečnosti provozu na všech drahách československé republiky a na vybavení tratí takovým způsobem, aby v prvé řadě odstraněny byly nedostatky, kterými bezpečnost dopravy trpí. (Posl. Dubický: Pane ministře, je to pravda, že se tam zcizoval majetek po katastrofě?) Prosím, já jsem skončil.

Historie konec 2 světové války .

V Mstěticích (okr. Praha-východ) byla 3. března 1945 v 10.40 hodin byle střelbou z jednoho letounu vyřazena z provozu seřaďovací lokomotiva č. 354.1197. Šlo o první útok, který byl toho dne v Čechách zaznamenán.

Na obloze v okolí Velkých Nehvizd zpozorovali četníci ze zdejší stanice asi v půl desáté 18. dubna 1945 šest letounů. Domnívám, že šlo o Thunderbolty ze 396th Fighter Squadron 368th Fighter Group, které právě v tu dobu operovaly v okolí Prahy.

Nedaleko nádraží v Mstěticích (okr. Praha-východ), u kilometrovníku 13,8 na trati spojující Prahu s Lysou nad Labem a Kolínem, zaútočily na osobní vlak č. 1412. Lokomotiva neznámého čísla byla vyřazena z provozu a několik vagonů bylo poškozeno. Zahynul Paul Kurt z jednotky v hlášení uvedené jako “Lederer”, která byla zřejmě dislokována ve výcvikovém prostoru Milovice. Dva (nebo pět) dalších cestujících utrpělo zranění.

Zdroj: Národní archiv, fond Zemské četnické velitelství Praha, karton č. 904, inv. č. 7065/45

Neúspěšně z pohledu hloubkařů skončil 3. března 1945 útok na osobní vlak č. 804 jedoucí mezi stanicemi Čelákovice a Mstětice (kilometrovník 9.3 až 9.9; okr. Praha-východ). Lokomotiva č. 464.034 z výtopny Hradec Králové byla zasažena pouze čtyřikrát, ale zřejmě ne do kotle či jiné citlivé částí, protože mohla pokračovat v jízdě. V hlášení bylo zaznamenáno i to, že jedna kulka proděravěla schůdky u předposledního vagonu č. Ce 3-0005. Nikdo nebyl zraněn.

Zdroj: Národní archiv, fond Ministerstvo železnic, karton č. 4544, inv. č. II-20826/45

 

Letecké snímky z roku 2004 ,2006 a 2010

 

Fotografie stavu při koupi objektu - "smetiště " na dvoře i v domě  a neplatící nájemník se smetištěm i v bytě.

 

 

 

 

Plocha po vyčištění toho nejhoršího odpadu

Stromy a keře vysazené na prostoru před objektem.

 

2013.  Škumpa ocetná, orobincová - Rhus typhina

          Vrba pokroucená Vrba Matsudova - Salix matsudana 'Tortuosa'

 

2014.  Jírovec maďal nebo také kaštan koňský (Aesculus hippocastanum Linné)

2014. Buk lesní (Fagus sylvatica) je statný opadavý listnatý strom 

Fotka jaro 2014

svoji roličku mají i v odboji 2 sv. války

1 seskok

2 ukryt v lomu

3 odjezd z Mstětického nádraží

 

Památný vzácný strom u nádraží

 

Mstětický klen

   
    Kód ▼ Název Typ objektu Poč. vyhl. Poč. souč. Katastrální území POÚ Dat. vyhl.          
  103655 Mstětický klen Jednotlivý strom 1 1 Mstětice Čelákovice 25.01.1983        
     
ODPS - Základní údaje 
   
  Č. Název Kategorie Popis stromu      
  103655/1 Mstětický klen dospělec 2011 - Koruna je mohutná, rozvětvená z jednoho místa, svícnovitého tvaru,objevuje se v ní menší procento suchých větví i zlomy i silnějších větví    
   

   
Datum Měření Hodnota Jednotka    
30.11.2011 výška 30 m    
30.11.2011 obvod kmene 428 cm    
30.11.2011 výška koruny 27.5 m    
30.11.2011 šířka koruny 24 m  
28.09.1999 výška 28 m    
28.09.1999 obvod kmene 402 cm    
28.09.1999 výška koruny 26 m  
28.09.1999 šířka koruny 26 m    
01.01.1986 výška 17 m    
01.01.1986 stáří 150 let    
01.01.1986 obvod kmene 381 cm    
01.09.1940 obvod kmene 256 cm

 

 

 

Pohled zaslaný 26.5.1938 

 

na spodní části vlevo je náš současný objekt , za ním další statky , které tu již nejsou 

 

 

Něco z dávné doby z bádání nalezeného na internetu

 

První slovanská svatováclavská legenda (Vostokov):
"A zabili s ním v tom hradě jakéhosi Mstinu, ale i jiné".
Etymologická úvaha o hradišti tohoto muže Václavova mě vedl k Mstěticům, kousek za Prahou, jižně od Brandýsa, dnes část obce Zeleneč.
Mezi Zelenčí a Mstěticemi je Zelenečský potok s meandry, starými rameny, mezi kterými je podezřelé návrší. Při prohlídce starších fotek z družice na Google Earth, jsem udělal včera pozemní dohlídku přímo na předmětném poli. Je zde ohraničené převýšení 4 m, ochrana území vodou bohatého potoka, profil zhruba podobný hradišti Libice. Na místě samém jsem nalezl dvě lokality, dost ohraničené, které mají obrovské množství rozsevu (zřejmě vyoraných) opracovaných kvádříků. Těžko odhadnout zda jde o porušení hradební plenty, nebo objektů hradiště, snímky z družice ukazují jen ohraničení myslitelné jako valy s plentou, a jistě také palisádou. Pak by opevnění zahrnovalo vodu a nejméně 7 metrů vysoké hrazení, identické míry jako na hradišti Libice. Úhlopříčně tímto útvarem šla nepochybně cesta, nejspíš ale druhotná, která proťala valy a jde i přes potok. Dnes také skrytá v poli. Ze snímků a z dohlídky není možné identifikovat žádný objekt uvnitř akropole, což nijak neznamená, že tam není. Snímky jsou časově bez dobrého vlivu vlhkosti půdy, valy jsou vidět protože jsou značně výškově odlišeny. Rozměr akropole je lichoběžník přibližně 400x300x400x300 m

 

Doplňuji materiál dle geologů:
písčité slínovce až jílovce spongilitické, místy silicifikované (opuky) [ID: 307]
Eratém: mezozoikum, Útvar: křída, Oddělení: křída svrchní, Stupeň: turon, Podstupeň: turon spodní, turon střední, Souvrství: bělohorské, Poznámka: pásmo IIIb, Horniny: slínovec písčitý, jílovec spongilitický, Typ hornin: sediment zpevněný, Poznámka: spongilitický, silicifikovaný, Soustava: Český masiv - pokryvné útvary a postvariské magmatity, Oblast: křída, Region: česká křídová pánev, Jednotka: vltavo-berounský vývoj, orlicko-žďárský vývoj
Vyorané kameny odpovídají, materiálu tam bylo zřejmě dost. Kvádříky jsou jasně opracované, není to žádný odlom radlicemi oráčů.
 
Geologická mapa. Objekt je vyvýšenina v zákrutu Zelenečského potoka
 
 

 

 

Obecná škola Mstětice v roce 1964 škola uzavřena

článek z Úvalského deníku rok2010

 

I takto lze řídit obec“ rozhovor se starostou obce Zeleneč Ing. Michaelem Husincem Tentokrát jsme zajeli do Zelenče, obce nedaleko Úval. Se starostou, panem Ing. Michaelem Husincem jsme si popovídali nejen o tom, jak se vede obec… Dobrý den pane starosto, něco o Zelenči jsem si už zjistil na webových stránkách www.zelenec.cz.A rovnou bych se chtěl zeptat - Zeleneč a Mstětice. jak se tyto dvě obce daly dohromady ? Je to nějak dané historicky? Ne, to není. Asi do roku 1955 měly Mstětice samostatný národní výbor, někdy v padesátých letech pak došlo ke slou- čení Zelenče, Mstětic a také Svémyslic. Tak tomu bylo do roku 1990, kdy proběhly první svobodné komunální volby a ve Svémyslicích se konalo navíc referendum o odtržení. Od té doby tedy máme obec Zeleneč s částí Mstětice. Ing. Michael Husinec (*1951 ) starosta obce Zeleneč V Zelenči žije od roku 1983. Vystudoval Fakultu stavební ČVUT a je zaměstnancem VÚPS Praha. V zastupitelstvu od roku 1985, působil jako předseda komise výstavby, od 1.1.1989 po smrti stávajícího předsedy jmenován do čela MNV Zeleneč a v roce 1990 v prvních svobodných volbách zvolen starostou. Je ženatý, má dvě děti a mezi jeho koníčky patří plavání (2x týdně 80 bazénů) a společenský tanec. Otevřené Úvaly 7 2010 ČERVEN Pište nám! Své názory můžete psát na e-mail: redakce@otevreneuvaly.cz Přináší fakt, že část obce je zvlášť, s sebou nějaké problémy? Ne. Samozřejmě, je to velké území, zhruba 400 hektarů, žije tam pár lidí, asi 43, navíc polovina z nich tam nemá trvalé bydliště. Je to tak trochu skanzen. Čas od času se k tomu problému vracím, ale zatím byla poptávka a zájem developerů hlavně na straně Zelenče. Ovšem ta chvíle Mstětic, ta se velmi rychle blíží. Nebude dlouho trvat a za pár let tam vyroste město na zelené louce. A pak to bude dobré. A tím jsme u otázky nové výstavby. U vás je ta výstavba poměrně rozsáhlá a velmi atraktivní. Co jí ovlivňuje, kdo se na ní podílí? Obec? Obec žádné aktivity v bytové výstavbě nevyvíjí. Vy tedy vlastní peníze do bytové výstavby nedáváte? Museli jste ale zajistit infrastrukturu? U třech lokalit (B, Vrbičky a E) obec zajišťovala výstavbu infrastruktury. U dalších, co staví Singa, (Singa1, Obora a Kaplička), stavbu infrastruktury v plném rozsahu zajistila developerská firma. Dokážete si ohlídat, aby developerská firma výstavbu potřebné infrastruktury zajistila? Já nechci říct, jestli to dokážeme vždycky. Záleží na tom, kdo se dostane k jakým pozemkům, jaký má úmysl, jestli je férový. Do toho nevidíte. Tady fungují dva subjekty – jeden byl INTERINVEST, s.r.o., který začal stavět jako první v lokalitě C za tratí, 98 domů. Začali v roce 2000 a do dneška to není dodělané – z mého pohledu skanzen. Stále jsou tam problémy. 38 domů je postavených, 60 ne, nebo jsou rozestavěné. I když situace se teď lepší, znovu je vidět snaha vedení firmy o zhodnocení svých finančních možnosti a dotažení zbývající projektů. Myslíte si, že problémy se objevily, protože firma podcenila své finanční možnosti? Ano, došly finance – já nechci hodnotit, proč došly, samozřejmě to se může stát snadno. Zato firma SINGA, to byla taková výhra. Prostě jednoho dne přišel zástupce firmy, že by měl zájem tady postavit nějaké domy. Od té doby se scházíme, slovo platí, vše je dotaženo do posledního detailu, včetně výsadeb stromů. To je opravdu fantastické. Vy jste i tohle měli s nimi smluvně zajištěné? Ne, to ne. My jsme si jen řekli, jak by to tu mělo vypadat a oni měli shodný zájem, protože věděli, že když je věc dotažená do detailu, může se stanovit i odpovídající cena a najde se dost zájemců, kteří si připlatí. Tu první firmu se mi nepodařilo na začátku v roce 2000 přesvědčit, že nestačí podílet se jen na výstavbě infrastruktury v lokalitě, ale že je třeba přispívat obci za každý postavený dům, aby obec mohla uspokojovat potřeby nových obyvatel, kteří sem přijdou. S firmou SINGA je to naopak jasné - ano, stavíme v Zelenči, obec po nás chce tyto peníze, tak je musí- me zaplatit. Nejen, že nám většinou jednorázově v průběhu nebo před koncem roku zaplatili částky na rozvoj obce, ale např. u lokality Kaplička zaplatili za každý postavený dům a ještě, když vznikla potřeba intenzifikace ČOV, zajistili zdroje. A navíc také přispěli na výstavbu naší školy. A peníze, které od nich plynuly, měly sloužit jen pro „jejich“ lokality? Ne, vůbec. To s tou lokalitou nesouvisí. Takže z těchto peněz mají prospěch i starousedlíci. Jak oni vlastně rozvoj obce vnímají, nebojí se ho? Já si myslím, že v naprosté většině ho vnímají dobře a že jim nevadí. Naopak vidí, že je nová výstavba dotažená. Jen se podívejte třeba na Kapličku. Je to funkcionalistická výstavba, někomu se může líbit, jinému ne, ale vše je dotažené do konce. Moje filozofie je taková: Když jsem začínal, byl tady konec světa, říkalo se tu Cintov. Nesvítilo osvětlení, nebyly komunikace, v pět hodin v zimě kouřová clona, nedalo se tady dýchat, no prostě hrozné. Voda nebyla, 400 miligramů dusičnanů běžná hodnota, protože každý vypouštěl odpady na zahradu. Se změ- nou režimu přišly velké změny. Vezměte si, že v roce 1989 jsem hospodařil s rozpočtem 413 tisíc, pak přišla 90. léta a my byli druhou nejbohatší obcí na Praze-východ. Výtěžnost jsme měli v té době nějakých 12 tisíc na hlavu. Neuvěřitelné peníze. Ty jsme věnovali na vybudování infrastruktury s tím, že než bude infrastruktura, tak nebude nikdo plošně stavět. Nechtěl jsem se dočkat toho, že mi místní občané vytknou: Podporujete novou lokalitu a my musíme chodit v bahně v galoších. Takže až v roce 2000, kdy všechno bylo dodělané, se mohlo začít stavět. Podnikatelům jsem vysvětloval, aby přiznávali daně, platili je, protože pokud mají trvalé bydliště v Zelenči, peníze dostane obec a já mohu garantovat, že se jim to vrátí. Tímhle způsobem eliminujete jakoukoliv závist, jakékoliv nové problémy a sžívá- ní starousedlíků a těch nových není problém. Třeba předseda myslivců zjišťuje, že na jeho bál chodí i lidé z nových lokalit, že se chtějí bavit, prostě chtějí být Zelenečáky se vším všudy. Kolik vlastně v Zelenči přibývá obyvatel? SINGA dokázala postavit 60 domů za rok a všechny nové obyvatele musela Zeleneč absorbovat, v předloňském roce se přihlásilo dalších 258 lidí, loni 160 obyvatel. Já ještě před koncem roku všechny vyzývám, aby se přihlásili. Jinak bychom nemohli tak velkou obec ufinancovat. Většina lidí to pochopí a přihlásí se. Musíme uvažovat do budoucna. Víme, že nám 2 0 1 0 Č E R V E N Otevřené Úvaly 8 Pište nám! Vaše názory a komentáře k článkům přímo naleznete na chatu www.otevreneuvaly.cz tady přibude 250 lidí za rok, z toho počtu je asi 50 dětí. Je mi jasné, že když jde někdo do Zelenče a zaplatí za dům 5 – 6 milionů, chce i ten servis okolo. Samozřejmě můžeme říct: Nemáme peníze, starejte se, vozte si děti do školky jinam. To tady v Zelenči ale nechceme. Snažíme se zázemí vybudovat. Mateřská školka ani základní škola není u nás problém. To financujete z prostředků obce nebo z peněz od investorů? Na tyto investice musí developeři přispívat více než 50-ti procenty. To je prostě moje podmínka. Tu akceptovala jak SINGA, tak irská společnost, která bude teď stavět ve Mstěticích, až proběhne změna územního plánu z komerční zóny na bydlení. Já jsem za to chtěl x milionů, dali x milionů. A tak to půjde dál. Když si někdo postaví město na zelené louce, kde je až 1200 rodinných domků, tak my víme, že to pro obec vygeneruje nějakých 140 milionů. A investor ví, že bude muset postavit vlastní školku a školu a navíc ještě přispět obci. Někomu se to nemusí líbit, ale uvědomte si, že ta výstavba bude nepřímo ovlivňovat obec pořád, třeba bude potřeba rozšířit silnici, a kdo to bude financovat? Musí to jít z těchto peněz, protože jiné zdroje jsou omezené a dočasné. Já se přiznám - já nevyužívám dotace. Když čtu a slyším, jak velké finanční prostředky se vynakládají zbytečně, tak je to z mého pohledu hazardování s penězi. Tak to je velmi zajímavý postřeh, že je důležité dotla- čit investora, aby zabezpečil nejen svoje území, svoje budoucí klienty, ale přispěl i do stávající obce. Ale vždyť on by s tím neměl mít problém. Jemu se to vrátí v kupní ceně domů. To neplatí investor, to platí vlastníci domů. Vezměme to od začátku: Zájemce o dům začne sondovat, co by mu nejlépe vyhovovalo z hlediska polohy, dopravního spojení, typu bydlení atd. Vytipuje si Zeleneč a přijede se podívat. A už když přijíždí a vidí to prostředí, které je úplně jiné, než je běžné, vyasfaltované silnice, stromy, všechno upravené, tak to prostě vnímá jako plus. A často to rozhodne, že chce bydlet tady, i když to stojí o nějakých 100 tisíc víc. Společnost SINGA neměla nejmenší problémy s prodejem domků, naopak zaznamenali ohromný komerční úspěch. A lidí se můžete zeptat, jsou nadšení, spokojení. Další výhodou bylo, že obec tady někdy v roce 2002 skoupila pozemky, zainventovala je, prodala a vydělala – a zase mohla investovat. Protože byl tehdy velký zájem, tak se to povedlo. A existuje nějaká hranice rozvoje? Máte představu - hranici, přes kterou nechcete jít? Třeba, jak velká má být obec? Nebo že na tomhle místě se nebude stavět? V podstatě hranici mám. Pracuji pro obec už 21 let, takže je tu taková moje osobní představa, kde asi mohou být meze, a jak by obec v cílovém stavu měla vypadat. A samozřejmě tím směrem podnikáme kroky. Ale překvapivě velkou výhodou, a to všude říkám, je, že do současné doby není zpracovaný územní plán obce Zeleneč jako celku. Takhle je všechno, co se týká rozvoje, „jakoby pod mou kontrolou“. SINGA začala 1. etapou a udělala jich nakonec 6. Dohodli jsme se, kde a za jakých podmínek lze stavět, a obec vydala souhlas s územním rozhodnutím. A takhle se pokračovalo. Kdyby mě snad SINGA nějakým způ- sobem chtěla podrazit, tak by skončila okamžitě, a nepostavila tu projekt o celkovém počtu 350 domů. Teď, samozřejmě když obec územní plán nemá, tak se podle nového stavebního zákona v Zelenči nedá stavět. Chápu, že to stát zavedl, protože to, co se někde dělo, když investor získal kus od obce velké pozemky a prostě tam „napral“, co chtěl, tak to byla zvěrstva. Upravené okolí domů je tu vidět všude, ale jak se povedla ta alej? To také udělal developer? Já jsem trval na tom, aby rozvojová studie lokality Kaplička obsahovala dostatek zeleně. Aby lidé měli kam jít na procházku, kam se psem… A alej jsem udělal já. Ale po pořádku: Lidé koupili domy, nastěhovali se a chtěli vědět, co bude vedle? Nebude tam někdy výstavba? A já jsem odpovídal, že nebude, že tam bude jen cyklotrasa a biokoridor. A kdy to bude? Velmi brzo, asi za rok. A to jste realizoval na pozemcích města nebo pozemcích investora nebo soukromých vlastníků? A zase – nemáme územní plán, ale proběhla tady komplexní pozemková úprava. To byl z mého pohledu výborný tah, udělat před územním plánem komplexní pozemkovou úpravu. Když probíhala, dal jsem vlastníkům hranici – tohle je pro mě rozvojové území. Tady bude obytný pás, lokalita Kaplička, tady je možná výstavba a tady bude les. Nějaké pozemky vlastnila obec, něco se koupilo, něco dali soukromí vlastníci s tím, že v územním plánu budou mít na části pozemků nové zastavěné území, něco bylo státní… Tak se podařilo vyčlenit obrovské plochy pro zeleň, máme vyčleněných ve vlastnictví obce 5,5 hektaru. Obnovili jsme stávající zelené plochy kolem vodoteče a pokračujeme dál, jen se podívejte na letecký snímek – je tu trá- va, stromy. A jsem pevně rozhodnutý ten obecní les tady ještě za svého působení vysázet. Tak to dám i do územního plánu. Ovšem dané je dané, dokud se nenajde vůle a plán to změnit, ne? Jistě, někdy jsou tlaky k tomu značné. Ale pokud nejste nějakým způsobem příliš závislý na penězích investora, tak je to ta nejlepší vyjednávací pozice. Otevřené Úvaly 9 2010 ČERVEN Pište nám! Své názory můžete psát na e-mail: redakce@otevreneuvaly.cz Já od něj totiž nic nepotřebuji. Když nic nedá, tak nebude stavět a obec si poradí i bez něj. V zásadě už je tady vybudované všechno, můžeme zajišťovat pro občany už jen další nadstandardní služby. Ještě bych se chtěl dotknout problematiky dopravy, je tady zajištěná jiná než automobilová doprava v napojení na Prahu? Aby si lidé mohli vyjít a nechat auto doma? Hromadná doprava je tu výborná, myslím, že takovou obslužnost jen tak nějaká obec nemá. Jen vlakových spojů je teď tuším 36 v každém směru, vlak jede dvakrát do hodiny a připravuje se příměstský interval 15 – 20 minut, k tomu ještě autobus, denně cca 70 spojů. Konečně se přichází na to, že lidé pracují v centru Prahy a potřebují se tam rychle dostat. Dnes, když jezdí Elefant City, se zvedla úroveň cestování, pohodlně jste za půl hodiny na Masarykově a na Hlavním nádraží. U zastávky je denně zaparkováno nejmé- ně 20 aut, kterými se dovezou lidé ze vzdálenějších míst a pokračují vlakem. Parkoviště nějakým způsobem řešila obec? Ne, ale je to v plánu. Zatím se parkuje na silnici, ale do budoucna je možno uvažovat, že by se částečně ukrojil zelený pás. Ale hlavně máme představu, že jednou by mělo být centrum obce a parkoviště v místě bývalé lištárny, kousek od zastávky. Když se bavíme o dopravě, vidím tu všude cyklostezky. Jsou také kompletně financované obcí? Před 4 lety jsme dostali nějakou dotaci z Ministerstva pro místní rozvoj na úsek asi 1 – 1,5 km, ale jinak to děláme z našich zdrojů. To je nejlepší způsob, je to nejefektivnější. Kousek odtud je také golfové hřiště ve Mstěticích. Proč golf právě tady? To hřiště vzniklo na soukromých pozemcích? Původně to byla pole. Jejich majitel se vrátil z emigrace ve Francii, zkoušel tam pěstovat různé plodiny, což bylo ale neefektivní, a pak dostal tenhle nápad. Nejprve se zdálo, že krajina není pro golf úplně ideální, ale postupně se ukazuje, že ano. Vzrostla zeleň, lidé se tam naučili chodit, takže golf tady funguje a já jsem tomu rád. A zase, když vytvoříte podmínky – v tomto případě to byl sice jen souhlas s budováním hřiště -, tak tam vzniknou alespoň nějaké služby, například restaurace. A navíc - pro investory je blízkost golfového hřiš- tě plusem, protože mohou toto hned nabídnout svým budoucím klientům. A zaregistroval jste kolem golfu nějaký problém? Nevadilo to lidem? Lidem, co tam bydlí, hřiště nevadilo. Jestli jsem zaregistroval nějaký problém? Jednou jsem dostal mailem stížnost, že někoho, kdo jel na kole po silnici II/101, málem napálil míček. To se řeší, probíhá výsadba stromů při okraji hřiště. Přečetl jsem si, že jste budovali sportovní areál, jak se tu rozvíjí sport? Tak já si myslím, že docela dobře. Třeba je tu dobrý fotbal. A areál, to je naše chlouba, to jsme pokládali za náš zájem. A Středočeský kraj přispěl dotacemi. Každý rok tam šly peníze. A víte, co mě nejvíc těší? Že když vytvoříte podmínky, tak na oplátku vidíte snahu ze strany fotbalistů o slušné výkony. Na areálu jsme pracovali dlouho. Teď jsme se vrhli na školky. Sám jste to téma nakousl, kolik máte školek? Máme školky na 4 místech, celkem 8 oddělení, s kapacitou pro 205 dětí. To určitě má málokterá obec. Každoročně jsme zvyšovali kapacitu a dnes si můžeme dovolit umístit i děti maminek na mateřské dovolené. A škola? Tak to je věc, kterou je potřeba připravovat do budoucna. Asi před 2 lety jsme dohodli, že tady bude 2. stupeň. Teď je tu 6. a 7. třída, bude narůstat počet školních dětí. Máme momentálně ve škole kapacitu asi 330, ale víme, že v r. 2013 budeme potřebovat 390, takže je potřeba přistavět pavilon a k tomu velkou tělocvičnu. A tím jsme nakousli budoucnost obce. Jaké jsou tady vaše cíle? O něčem z toho jsme už mluvili. Teď jsme přikoupili ke stávajícím 18 dalších 14 hektarů pozemků, kde bude obecní les. Na místě bývalé lištárny mám vizi centra obce, představuji si tam obecní úřad, zdravotní středisko, služby, obchody… Areál má plochu 8000 čtverečních metrů, je to v centru a je to obce, což je nejdůležitější. A pak jsou tu Mstětice, kde se za 2 roky začne stavět a bude se tam rodit opravdu nové město. V současné době má Zeleneč necelé 3 tisíce obyvatel, kapacita ČOV a infrastruktury je dimenzovaná na 4 tisíce, takže cílový stav by mohl být až 3,5 tisíce. Irové od nás mají povolen plán na max. 3500 obyvatel, 1200 rodinných domů, 250 bytových jednotek. Jsem si vědom toho, že „ukočírovat“ takovou výstavbu může být problém. Protože, jak se tohle rozjede špatným směrem, tak z toho může vzniknout malér. V jakém smyslu malér? Prostě v tom, že investorovi třeba dojdou peníze a projekt se začne bortit. Tady je vize, plán jak by to mělo vypadat, který je krásný, ale důležitá je realizace. Jak tedy investora přimějete, aby vše dodržel a dobudoval třeba školu? Musíme zase posupovat etapově a navázat vybavenost na etapy stavby. Na začátku dají x milionů a my pro ně vytvoříme podmínky – například místa pro děti v našich mateřských a základních školách. To se už stalo. Před první fází musí vybudovat infrastrukturu, která je bude něco stát, tzn. vodovod, kanalizaci, plyn, ČOV, přispět na elektriku. Pak teprve začnou stavět domy. Výstavba má celkem 6 etap a zahájení další etapy bude podmí- něno tím, že se začne budovat škola, jinak nebude dán souhlas s územním rozhodnutím. To totiž budou podmínky při schvalová- ní samotného územního plánu té zóny. Zatím s irskou společností komunikujeme jako partneři a vytváříme pro ni podmínky. 2 0 1 0 Č E R V E N Otevřené Úvaly 10 Pište nám! Vaše názory a komentáře k článkům přímo naleznete na chatu www.otevreneuvaly.cz Doposud jsme se bavili hlavně o vašich úspěších. Jsou i nějaké neúspěchy? Ale určitě, chtěl bych zmínit začátky výstavby s INTERINVESTEM, to prostě nedopadlo. Původní jednatel firmy nedodržel sliby ani termíny, v téhle lokalitě je stále staveniště, nepořádek. Trápí mě to hlavně kvůli těm, kteří tam žijí. Bylo zde vydáno územní rozhodnutí, dlouho se k tomu nikdo nehlá- sil, hledal se investor, a prostě to nevyšlo. Nebyla to úplně moje vina, ale já jsem jim věřil. To je asi moje nevýhoda, že jsem zvyklý na férové jednání, že to, co slíbím, garantuji svojí osobou. Oni vydělali peníze, ale zachovali se ke mně špatně. Byl to úplný opak firmy SINGA, kde jsem měl proti sobě skvělého seriózního partnera, který co řekne, to platí. A pak je tu pár drobností, kdy jsem za obec měl možnost koupit některé pozemky, ale nekoupil, a teď si říkám jsem to udělat měl. Na závěr bych vám rád položil jednu osobnější otázku: Nepociťujete po těch letech práce únavu nebo vyhoření? Nebo jste pořád tak nadšený? Kde berete motivaci k další práci? Únavu nebo vyhoření v žádném případě, já tím žiju, prostě mám vize a ty přetvářím ve skutečnost. Čeho se děsím, je, že stárnu. 21 let práce pro obec, to je nějaký čas. Je mi 59, moc času už nemám a ještě bych toho chtěl spoustu udělat, nebo alespoň připravit tak, aby se věci ubíraly žádoucím směrem. Když něco děláte tak dlouho, jako já, tak máte možnost buď tím žít, a pak je to smysluplná práce, nebo na to můžete kašlat (ono je to z hlediska nařízení vlády o odměnách za jedny peníze), ale pak je lepší jít od toho, opravdu. Mě hrozně těší, že když jsem se třeba při výročí revoluce podíval zpátky, tak jsem si mohl říci, že to stálo za to. Před 20 lety tady nebylo vlastně nic. A kdyby všechny obce v tomto státě vypadaly jako Zeleneč, bylo by to skvělé. Dobře, ale nejste tady sám, jak spolupracujete s ostatními zastupiteli? Fungujeme dohromady, jako parta. Někdy v roce 1992 jsme rozhodli, že při 15-ti lidech v zastupitelstvu to prostě nejde. Nebylo možné, aby někteří v zastupitelstvu byli pouze do počtu. Oslovil jsem 7 lidí, aby šli do toho na jedno období se mnou, abychom něco udělali. Jsme bezpartijní, jednoznačně pravicově založení. Začínali jsme jako Sdružení za prosperující obec Zeleneč. Kdybych vám ukázal tehdejší program, tak nebudete věřit, co se dá udělat. Scházíme se tady jednou za 14 dnů na úřadě a dvakrát týdně na takové pracovní schůzce v hospodě. Probíráme vše, jenom ne politiku. Nejsou různé strany, je nás 7 stejného názoru, a když si řekneme, že takhle to bude, tak nás nikdo nemůže přehlasovat. Myslíme si, že ty kroky, které jsme schválili, byly jednoznačně k prosperitě a blahobytu obce. A jsem hrdý na to, že jsem Zelenečák, a že lidem se tady líbí… A když za mnou přijdou a říkají, jak se jim tu hezky žije, tak to je smyslem mojí práce. A to je krásná tečka našeho rozhovoru. Upřímně Vám za něj děkuj

2 světová válka

 

Mstěticích (okr. Praha-východ) byla 3. března 1945 v 10.40 hodin byle střelbou z jednoho letounu vyřazena z provozu seřaďovací lokomotiva č. 354.1197. Šlo o první útok, který byl toho dne v Čechách zaznamenán.

Na pravé straně kotle ve směru jízdy bylo napočítáno asi 40 průstřelů. Dorozumívací zařízení se sousední železniční stanicí Čelákovice bylo přerušeno. Těžké zranění na noze utrpěl devítiletý Johann Sobotta, syn německých uprchlíků z Juliusburgu v Dolním Slezsku, který se v době útoku zřejmě nacházel u nádražní budovy, a po poskytnutí první pomoci musel být převezen do nemocnice Na Bulovce v Praze. Fasáda nádražní budovy byla zasažena na deseti místech, ale škody četníci ze stanice Velké Nehvizdy ohodnotili jako minimální.

Zdroje:
Národní archiv, fond Ministerstvo železnic I, karton č. 4767, inv. č. 683-45
Narodní archiv, fond Zemské četnické velitelství Praha, karton č. 902, inv. č. 4177-Ia/45

 

Na obloze v okolí Velkých Nehvizd zpozorovali četníci ze zdejší stanice asi v půl desáté 18. dubna 1945 šest letounů. Domnívám, že šlo o Thunderbolty ze 396th Fighter Squadron 368th Fighter Group, které právě v tu dobu operovaly v okolí Prahy.

Nedaleko nádraží v Mstěticích (okr. Praha-východ), u kilometrovníku 13,8 na trati spojující Prahu s Lysou nad Labem a Kolínem, zaútočily na osobní vlak č. 1412. Lokomotiva neznámého čísla byla vyřazena z provozu a několik vagonů bylo poškozeno. Zahynul Paul Kurt z jednotky v hlášení uvedené jako „Lederer“, která byla zřejmě dislokována ve výcvikovém prostoru Milovice. Dva (nebo pět) dalších cestujících utrpělo zranění.

 

Zdroj: Národní archiv, fond Zemské četnické velitelství Praha, karton č. 904, inv. č. 7065/45

 

 

 

 

Škola začátek roku 2017 po odstranění všeho dřevěného

 

 

Komentáře

22.07.2016
• zz.pol@seznam.cz  |  22.07.2016 18:13:30  |  IP: 109.80.---.---
Dobrý den, mám prosbu. Nemohu se dohledat jak zakoupit zboží kde je uvedeno k dodání u našeho distributora. Jedná se mi o nástrčné trubkově oříšky Kennedy Professional řady AF 3/16´´ - 11/32´´ 25mm a BA (0, 1 a 2 ) Děkuji. Polívka 723 015 862 862
Nový vzkaz
nick  
text
 
 
805-9nula  =  
Vyplňte kontrolu proti SPAMu.
TOPlist